Za čárovým kódem stojí vynálezce jaderné pumy

Historie někdo dokáže být hodně ironická. Na něčem, co dodnes pomáhá milionům lidí po celém světě, se podílel vynálezce jaderné pumy.

Čárový kód výrazně usnadňuje život nejen majitelům obchodů a prodavačkám. Jde o vynález, bez kterého by byl prodej fyzického zboží výrazně obzížnější. O to zajímavější je poté fakt, že se vývoji tohoto vynálezu podílel člověk, který stojí za vývojem jedné z nejničivější zbraní 2. světové války.

Zajímavý problém

První EAN kódy se začali používat až během druhé poloviny minulého století, jejich vývoj ale začal o něco dříve. Už v roce 1949 vědce Josepha Woodlanda napadlo, že by bylo dobré něco udělat s pomalým markováním zboží. Podnětem mu byla stížnost od jednoho z místních obchodníků, kterou mu předal jeho vedecký kolega.

Woodlanda tento problém velice zaujal. Bez prodlení se tedy pustil do řešení, které by život nejen obchodníků a prodejců výrazně zjednodušilo. Už na počátku si vytvořil základní koncept. Ten počítal s tím, že bude potřeba vytvořit zařízení, které bude umět číst unikátní kódy pro vybrané produkty. A pustil se do práce.

Ovoce tvrdé práce

Ovoce jeho práce přitom přišly poměrně brzy. Už v roce 1952 si dvojice Woodman – Silver zaregistrovala patent na čtecí zařízení. To umělo číst speciálně vytvořené kódy nápadně podobné dnešním čárovým kódům. Dnešní čárové kódy se ale od těch prvotních lišily v jedné drobnosti. Zatímco dnešní EAN kód sestává z černých proužků na bílem pozadí, tehdy to bylo naopak.

Tento systém se postupem času zdokonaloval. Dopomohli k tomu i první klienti, mezi které patřili především prodejci aut. Ti začali ve větší míře čárové kódy využívat záhy po jejich vytvoření. Brzy se přidaly supermarkety a další řetězce obchodů. Po několika desítkách let od jejich vytvoření tu máme standardizované řešení, které se používá po celém světě. Stačilo přitom jen několik desítek let, aby celý trh poznal, jak skvělý vlastně tento vynález je. A nedá se očekávat, že by jej v dohledné budoucnosti něco nahradilo.